Ze života včel

Včela medonosná žije v početných společenstvech - včelstvech. Včelstvo je z hlediska sociologického rodina, tvořená oplozenou matkou a jejími potomky - dělnicemi a trubci. Společně žijí pohromadě nejméně dvě generace včel a je mezi nimi aktivní součinnost. Žádná medonosná včela nemůže žít delší dobu sama, je odkázána na pomoc svých družek.

Včelstvo jako společenská jednotka nevzniklo náhodně. Je výsledkem přizpůsobování se medonosných včel životním podmínkám v dlouhé vývojové době asi 80 milionů let.  Než vznikla včelstva jako společenství, vyvíjely se včely ve vývojových stupních a etapách. Třebaže sporé fosilie neříkaji nic o stupni společenského vývoje včel, máme určité představy o tom, jak vypadaly stupně a etapy vývoje. Usuzujeme tak ze studia současných včel, kterých žije na Zemi kolem 20 000 druhů. Každý druh, rod nebo čeleď jsou na různém stupni vývoje. Včela medonosná, sdružená ve včelstvech, stojí vývojově nejvýše. Společný život dává včelám mnoho zajímavých rysů a vlastností a včelstvo tvoří harmonicky organizovaný celek.

Každé včelstvo jako společenská jednotka má své vnitřní a vnější ekologické zákonitosti. Včelař musí v chovu dbát, aby co nejméně narušoval vztahy ve včelstvu.

Rozvoj včelstev je úzce spjatý s prostředím. Činnost včelstev je reakcí na proud změn, které probíhají v životním prostředí včelstva, počasí a klimatické podmínky mají na činnost včel nejvýraznější vliv.

Plodování včelstev začíná brzo po slunovratu v zimním období, kdy včelstva jsou pod vlivem chladu stažena do zimního chumáče. Jejich činnosti probíhají skrytě. S příchodem jara dochází k výrazné dělbě práce, včely začnou vyletovat pro vodu, pyl a za snůškou. Přínosy pylu a sladiny způsobují rychlý růst včelstev. To vede ke zvýšené tvorbě tepla a k dalšímu plodování, ke stavbě včelího díla. Rychlý růst počtu včel, teplé dny a těsné hnízdo mají za následek vznik rojové nálady, rojení a vznik nových včelstev dělením. Rozvoj včelstev vrcholí na začátku července, kdy včelstva nahromadí zásoby medu, a pak již všechna činnost směřuje pomalu k přípravě na klidové období-zimu.

Ve vrcholném období rozvoje tvoří včelstvo jedna matka, 300-600 trubců, 50 000-60 000 dělnic, vajíčka a plod, zásoby medu a pylu a včelí dílo z vosku-plodové a medné plásty. Úkolem matky je klást vajíčka a zajišťovat růst a rozmnožování včelstva. Trubci jsou včelí samečci, kteří mají za úkol osemenit mladé matky. Všechny práce ve včelstvu konají dělnice. Přinášejí nektar, medovici, pyl, propolis a vodu, zpracovávají sladinu v med, pečují o výživu plodu, stavějí voskové plásty a chrání včelstvo před vetřelci. Činnost včel dělnic je založena na dělbě práce, podmíněné chemickými látkami-feromony. Dělnice jsou nejpočetnějšími jedinci včelstva a určují jeho ráz.

Rojení včelstev

Rojení je přirozená vlastnost včel. Je to vůbec charakteristická vlastnost společenského hmyzu, který tvoří trvalá společenstva. Kromě včel se rojí také mravenci a termiti. Je to způsob dělení společenstev.

Při rojení se včelstvo rozdělí na dvě části a v každé z nich jsou zastoupeny včely dělnice, létavky i mladušky, trubci a s rojem vyletuje i matka. Rojení je z hospodářského hlediska jev nežádoucí, protože narušuje výnosy včelstva, a proto se v moderním včelařství potlačuje. Geneticky šlechtíme málo rojivé kmeny včel.

Příčiny rojení nejsou dokonale prostudovány. Předpokládá se, že k rojení dochází při přehřátí, při malém prostoru hnízda a že je podmíněno geneticky. Jednou z nejdůležiťějších příčin vzniku rojové nálady ve včelstvu je nepoměr mezi otevřeným a zavíčkovaným plodem. Včelstvo, které má mnoho zavíčkovaného plodu, má i mnoho mladušek-krmiček. Jejich hltanové žlázy jsou na vrcholu činnosti. Když je plod zavíčkován a matka nemá volné buňky, do kterých by kladla, mladušky nemají co krmit a začnou samy polykat krmnou kašičku. Tím jim zduří vaječníky a vzniknou z nich tzv.anatomické trubčice, které vajíčka nekladou, ale mění se jejich chování. Méně se starají o matku, založí misky, tj.základy matečníků, později již nestavějí, vyléhají na letáku úlu.

Matka misky zaklade a včely je vystavějí v matečníky. O matku už se starají tak málo, že ta přestane klást, je lehká, stahuje se blíže k česnu úlu. Čeká na podnět k vylétnutí.

Včelstvo je připraveno k rojení přibližně v době, kdy je zavíčkován první matečník. Je-li pěkné a teplé počasí, vyletí roj v dopoledních hodinách. Může však vyletět i v odpoledních hodinách.

Dosud nevíme, co dává podnět k náhlému vylétnutí roje. Není to však matka, spíše naopak, rojící se včely strhnou matku k opuštění úlu.

Matka, třebaže v rojové náladě včelstva omezí kladení vajíček a je lehká, není příliš dobrým letcem. Létá těžkopádně, a proto se brzy po opuštění úlu usadí někde na větev. Rojící se včely, které poletují vzrušeně ve vzduchu, ji naleznou podle vůně shromažďovacích feromonů, usadí se kolem ní a vytvoří typický rojový chumáč (viz.fotogalerie).

Rojící se včely vzbuzují u nevčelařů, ale i u včelařů hrůzu, ale není pro to důvod, protože rojící se včely nebodají.

Pozitivní stránkou rojení je, že se tím včelstva rozmnožují přirozenou cestou. Usazený roj se velmi dobře vyvíjí, protože v něm dojde k dokonalé souhře. Roj má vyvinutý stavební pud a k rychlé stavbě mu napomáhají i zásoby medu, které si včely vezmou na cestu před vyrojením. Včelař by měl využít stavebního pudu usazeného roje a dát mu co největší počet mezistěn, aby vystavěl nové plásty, je to nejlepší způsob obnovy včelího díla a výroby vosku.

Rojivost včel včelaře značně zaměstnává, proto je to jev v moderním včelařství nažádoucí. Ve včelařské praxi se rojení často omezuje machanickým vyřezáváním matečníků nebo umělým rojením včelstev.

Literatura:

Včelařství, Vladimír Veselý a kolektiv, 2003